Camino de Santiago

VYLET DO HOR - patek 7.11. - sobota 8.11.
Rozhodl jsem se prozkoumat mistni hory. Vybral jsem si Narodni park Somiedo, neni tak daleko jako Picos de Europa a tak je v pripade neprizne pocasi lehci ustup. Vyrazil jsem vlakem smer mesto v provincii Catilla y Leon, Ponferrada. Dorazil jsem po 13 a zacal hledat autobusy smer sever do vesnice Villablino. Mel jsem cas az do 18:30, tak jsem prozkoumaval mesto. Nejaky cas tu pobyvali templari a tak po nich zustal solidni hrad. Cas utekl rychle a tak pak jiz ujizdim smer hory. Do Villablina dorazime po pul osme, do zimy a tmy. Zasednu do prvni hospody, obleci se do chodeckeho a naplanovat trasu. Vybiram vesnici asi 10km daleko, od ktere rano muzu vyrazit na pekny trek a nasledne dalsi. Po pul devate vyrazim smer Lumajo, mam stesti a prvnich 6km me bere stop. Zbytek hrave dojdu. Ve vesnici si vyhlednu misto na spani. Bude jim stara pradelna. Hlavne ze tam je sucho. Vsude venku je snih a blato. Zapadnu do mistni taverny a koukam s mistni omladinou na Cliffhangera. Po prvnim pivku mi dalsi litaji na stul od mistnich, coz potesi hlavne moji penezenku. V jednu v noci, jsem pripraven jit do postele. Celou noc klepu kosu, opet se potvrdilo, ze muj spacak do minusovych teplot neni. Rano je tu. Studene a s nizkou oblacnosti. Varim kafe, pojidam tunaka a suchary, stale zabalen ve spacaku. Po 10 opoustim ukryt a jdu do kopcu. Nademnou se naklani 2000 vrcholy, tusim je v mracich. Vychazim z vesnice a brodim se po kotniky ve snehu. Hranice mraku je nizko a tak premyslim o nahradnim planu. Vyhled nic moc, na snih nemam boty, co tu tedy budu delat. Vzpomnel jsem si na Camino de Santiago, ktera prochazi Ponferradou. Musi to byt neco kolem 200km, coz do konce tydne jiste ujdu. Rozhodnuti padlo rychle a tak sbiham z hor dolu na stop do Ponferrady. Tam jsem lehce po treti a hlasim se v ubytovne. Ze bych jako chtel absolvovat Camino. Pan mi da Credencial, kam budu dostavat razitka a pta se zda tam budu spat. Rikam ze ne a ze jdu. Pta se kde budu teda spat. Rikam kde me tma potka.

CAMINO DE SANTIAGO - den 1. - sobota 8.11., 22km, Ponferrada - Villafranca
Dalsi otevrena ubytovna je 22km daleko. Poustim se do nich s vervou. Jdu solidnim tempem, vychutnavam si pekne vyhledy a tesim se na dalsi a dalsi vesnice. Kostely me hnedle omrzi. Ale krajina a vesnice jsou super. Cesta vede prevazne po vedlejsich asfaltkach a tak se jde pekne nerusene. Zadny poutnik na ceste. Vetsina to zatahla tam, kde jsem startoval. Kazdy me zdravi, jako u nas na vesnici. Jde se dobre, akorat si uz zacinam povidat sam s sebou. Po setmeni ztracim poprve cestu. Stane se i borcum. Spanelsky jiz ale neco umim a tak se cesty snadno dohledam. Tuto dobu, kolem sv.Martina, tu maji spoustu slavnosti. Pecou kastany, delaji neco jako nase klobasky z vepriku a popiji vino na navsi. Tak tomu bylo i onu sobotu v jedne vesnici. Okamzite se me ujali opili chlapici. Dostal jsem tisic kastanu, poharky vina a dve klobasy s chlebem. Paradni vecere. Po ni jsem do Villafranci dosel jako znovuzrozen, bohuzel s vlci smeckou v zavesu. Ve 22:15 vchazim do ubytovny, ktera zavira v 22. Domaci neni nadsen, ale postel dostavam. Sprcha me zbavi vlcich kamaradu. Jdu brzo spat do pokoje pro 30 lidi. Je to jako na horach. Jsem unaven a tak i pres chrapani kolegu usinam rychle.

CAMINO DE SANTIAGO - den 2. - nedele 9.11., 50km, Villafranca - Triacastela
Vstava se v pul osme. Balim rychlosti svetla, snidam a v 8:15 jsem na ceste. Slunce vychazi stejne, tak je akorat. Jsem na ceste mezi prvnimi. Mam v planu dorazit kousek dal za normalni cil etapy, ktery je za 28km. Chtel jsem dojit do Santiaga do patku. Coz znamenalo vic nez 30 denne. Takze jsem potreboval nejaky cil trochu dale nez byl prusmik O Cebreiro. Vyrazim a ukrajuji prvni kilometry. Nikam nezenu, ale jdu zase bez prestavky. Cesta vede do pohranicnich hor mezi provincii Castilla y Leon a Galicii. Ze zacatku se drzi hlavni silnice a az pote se odkloni a po vedlejsich silnicich unikne z dolin na vrsky. Je to moc pekna etapa. Nez se zacne stoupat. Je tesne po poledni a ja se sapu do kopce. Krasne pocasi nabizi pekny material na foceni. Pocasi se ale okamzite kazi a zacina prset. Blizi se holt Galicie. Do prusmyku O Cebreiro dochazim kratce po 15 hodine. Trochu pocituji bolest nohou, ale jiste nejsem pripraven se ubytovat. Ptam se jak je daleko dalsi ubytovna. Odpoved je 5,5 km. Hura, to mi akorat vyjde. Akorat je zavrena, zni dodatek. OK, a dalsi? ptam se dal. Dalsi dalsich 14,5. Ohhh. No, jsem mlady, plny sil, proc to nezkusit. Navic mam bivakovaci vybavu. Co by me mohlo ohrozit. Davam suchary a syr na posilnenou a vyrazim. Nohy se ozyvaji cim dal vic. V 17 jsem u te prvni ubytovny a zacinam tusit ze to takova sranda nebude. Teren je nahoru a dolu a nahoru a dolu. Ceka me nejvyssi bod Camina v Galicii a sil uz tolik neni, jak jsem si myslel. V 18 dorazim k jedne hospode. Uz zase solidne prsi, softshellka to prestava zvladat. Usedam a davam si kakao. Zeny uvnitr hospody jsou zvedave a ptaji se. Rikam, ze jdu do Triacastely, rikaji 2,5 hodiny. To zni dobre. Pri louceni mi oblekaji cepici a plastenku. Nenechaji si vysvetlit, ze vybaveni mam. Vychazim na zbytek cesty 12km. Pocasi je totalne na cokoli jineho nez byt venku. Prsi, lehce kolem nuly, vitr, tma a mlha. Nohy me boli pekelne. Mam krece do stehen a tusim ze toto bude bolet. Boli. Hrozne moc. Cesta vede po silnici dolu z hor. Serpentiny dolu me zdimaji i psychicky. Zadne svetlo neni videt. Neni komu si zanadavat a tak jdu jako robot dolu. Jako postizeny robot, protoze stehna me bolet neprestavaji a na odpocinek neni misto. Zacina se pridavat zima, ale jsme moc liny se zastavit, sundat batoh a obleci se. Uz jen 10km. Hrozne se vlecu. Nenavratne pryc je 2,5 hodiny. Toto bude delsi. Na hranici 8km do cile mi zastavilo auto. Jestli nechci nekam hodit. Chci a jak rad, ale nevim jestli to neni poruseni Camina a tak s diky odmitam. Po tom uz upadam do letargie. Usinam, probouzi me zima, motam se. Nohy neposlouchaji, bolest neustupuje. Je to jako po tezkem treninku na atletice, ale tam je hned konec a clovek si oddechne. Tady mam stehna z kamene a konec v nedohlednu. Zoufalstvi se dere na povrch a placu bolesti, proti ktere nejde jak bojovat. Konecne, 4km, to uz nejak dojdu. Vidim svetla, vesnice. Ano. Sice ne ma konecna, ale aspon me lide uklidni, ze jiz je 2km. Ty jdu asi hodinu. Do ubytovny dokulhavam v 21:30, sezenu si volnou postel, napiju se vody, vybalim spacak a bez kapky energie se propadam do spanku. Neco takoveho jsem jeste nezazil.

CAMINO DE SANTIAGO - den 3. - pondeli 10.11., 50km, Triacastela - Portomarin
Rano se probouzim a k memu prekvapeni neni po bolesti nohou ani pamatky. Hura. Zni predcasne. Vstavam po sedme a v 8 jiz ukrajuji prvni metry. Tesne za mestem se cesta deli. Vybiram cestu pres klaster v Samosu. Netusim ze jsem si vybral cestu o 10km delsi. Takze dnes me ceka 50 ale k Santiagu se priblizim jen o 40. Ach jo. Cesta je ale pekna, zvlnenou krajinou, mimo hlavni silnice. Jdu volnym tempem. Vzpominaje na tatikovo vypraveni o Prcicich, kdy je predchazel starik co sel sice pomalu, ale porad. Volim tuto taktiku. Na trase jsem sam, ostatni jsou na te kratsi. Coz jeste netusim. Klaster byl pekny, varim si u nej kafco a snidam. Prvni pauza v pul 12. Dal se cesta zveda a vede pres kopecky. Je krasne a tak se i kapku opalim. Hlavne ze neprsi, to se hned jde lepe. Ve 15 jsem opet v cili prvni etapy, mestecko Sarria. Pred nim vedla cesta 3km, moc krasnym udolim, neco jako nase naucna stezka. Dalsi etapa ma mit 22km. Snad to dojdu. Vychazim rychlejsim tempem. Potkam kamenny ukazatel vzdalenosti. Diky tomu poznam, ze jsem sel asi 28 misto 18, protoze jsem se k Santiagu moc nepriblizil. Tak udrzuji ted tempo kolem 5,5km v hodine. Vybiham zpet do kopcu a cesta vede po hrebeni pres male vesniccky a osady. Na kazdou stranu je vyhled do udoli. Slunce se pomalu blizi k obzoru, lide vedou dobytek do staji. Jde se po uzke ceste mezi jednotlivymi pozemky. Ty jsou ohranicene kamennymi zidkami do vysky kolen. Samozrejme maly kostelik v kazde osade. Cesta ubiha velmi rychle. A tak pri zapadu slunce mijim 100km a do cile je to jeste 9. Nasadim celovku a jdu dal. Krize ze vcera se zatim nedostavila. To az pri poslednich par kilometrech prudkeho klesani do mesta. Nastesti jsem mesto jiz mohl videt a tak se zadne zoufalstvi z minuleho vecera nedostavilo. Jen bolest nohou a velmi znatelne zpomaleni. Do ubytovny dorazim pred devatou. Nejprve sklidim pobavene usmesky od lidi co me potkali rano, ale kdyz reknu ze jsem to bral pres Samos, panove zmlknou a naopak gratuluji k peknemu vykonu. Portomarin je pekne stare mesto nad prehradou. Puvodne bylo na miste prehrady, ale po te bylo cele presunuto o sto metru vyse po strani. Vcetne kostela sv.Jana, viz fotky.

CAMINO DE SANTIAGO - den 4. - utery 11.11., 50km, Portomarin - Ribadiso
Z Portomarinu jsem vyrazel se zbytkem. Bylo nas tam hromada. Skupina dospelaku a jejich ditek. A dalsi. Nastesti jsem se jim velmi rychle vzdalil. Je to pekna etapa, kdy se clovek dale vzdaluje od hor, ale porad je krajina pekne zvlnena. Bylo promnenlivo. Dest a pak slunce. Slo se mi asi nejlepe. Nic mi neprekazelo a tak na konec prvni etapy dne jsem dorazil asi v pul druhe. To bylo po 24km. Tak jsem si jen orazil a necha orazit Credencial a sel dal. To uz jsem byl na ceste sam. Po chvili me predehnaly dva rychlici, kterym ovsem brzy dosel elan a tak jsme dosli spolu do Melidy. Konce druhe etapy dne. Ovsem jen 15km. Tak jsem si rekl ze jeste kousek, 12km. Chlapiky to prekvapilo, ale pridat se nechteli. V hlavne uz mi zrala myslenka, ze dojdu ve stredu. To by se mi libilo. Tak razim dal s pisni na rtech. Ani se nenadeji a jsem v dalsi ubytovne. To slo krasne. Neni ani 8hodin. Navic jsem pozvan na veceri od italskeho chlapika. Poznavam cyklisty, se kterymi jdu jiz od Villafranci. Dorazili o 2 hodiny drive, to mi dela dobre, stejne jako jejich uznani. :) Do Santiaga jiz jen 44km, to bych mohl zitra dat. Usinam s kaslem a s postupujicim nachlazenim. Jedinym to nepritelem. Bolest nohou neustoupila, jen jsem si na ni zvyknul.

CAMINO DE SANTIAGO - den 5. - streda 12.11., 44km, Ribadiso - Santiago
Vyrazim s usvitem, kolem 8. Je hnusno, prsi. Kasel neodesel, ale da se to. Diky desti neni cas na prestavky a cesta nevede pres moc velkych vesnic. Takze clovek jde a nepremysli o kavarnach na cokoladku a tak. Co se mi dost libi jsou cesty pres eucalyptove haje. Je to neco uplne jineho a moc pekneho. Dole je kapradi, tak do 1,5m, a pak pokracuji stihle kmeny eucalyptu. Jinak nic noveho, zelen, dest, kamenne vesnice. Po par hodinach me predjizdi moji cyklisti a ze se potkame v Santiagu. Nepotkame. Poslednich 15km je uz otravnych. Clovek uz se tam pomalu vidi, ale porad je to jeste kus. Jde se kolem letiste, ale na nej primo videt neni. A tak uz jsem to chtel mit desne za sebou. Nakonec, pred finishem, nas cesta zavede na horu Gozo. Kde je pamatnik navsteve papeze v roce 1989. Odkud je jiz videt Santiago. Ufff. To je uleva. Pote prichazi jeste vetsi, pri minuti cedule s napisem Santiago. Vedle katedraly je urad pro poutniky, kde dostanu diplom. Pak jiz jen honem na vlak a domu.

Spal jsem v ubytovnach po 3eurach, pil vodu, jidlo jsem mel z Viga. Celkem 216km za 4dny a 3 hodiny. Nohy me jeste boli. :) Ale tak to ma byt... Fotky jsou tu.