Espana Verde 20.-24.2.

Po delší odmlce následuje další povídání. Ve zkouškovém období jsem absolvoval všechny zkoušky úspěšně. Více než vznikající připravenosti a hodinám v knihovně, bych to přisoudil lehčí úrovni místního vysokého školství. Tudíž jsem měl od 3.2. volno a mohl se věnovat lezení. Potkal jsem v místním horoklubu chlapíka se kterým můžu navštěvovat místní lezecké oblasti. V termínu 20. až 24. února, probíhá v celém Španělsku karneval. Po 4 noci se lidé v maskách prohání ulicemi a popíjejí lektvary, který se pijou až neví se. V pondělí a úterý tedy nebyla škola. Naplánovali jsme si výlet do Guggenheimova musea v Bilbau, hlavním to městě Pais Vasco, neboli zemi kde se mluví baskicsky. 

Jeli jsme v pátek v poledne, ve složení italsko-českém. Já, Michal, Giacomo, Silvia. Směr Leon. 

20.2. Leon, Burgos

Leon leží na Camino de Santiago, nám již zmámé to cestě. Je zajímavý svojí katedralou, je pěkná, stejně tak jako staré město. Je to město velké asi jako Vigo, tedy kolem 300tis. obyvatel. Nic zvláště zajímavého mi v hlavě neutkvělo. Jen, že zde leží celá řada králů bývalého království Castilla y Leon. Kobky jsou otevřené, ale nikdo neví kdypak. 

Burgos je městem jestli pak víte koho. Je to známá postava španělské reconquisty a pán nám vzstupuje v mnoha románech a filmových dílech. Vlastním jménem Rodrigo Diaz de Vivar. Vivar jest vesnice 10km od Burgosu, v Burgosu je ovšem pohřben. Byl jsem převezen z Valencie, kterou vyrval z rukou nevěřícím psům. Ano, velmi dobře, jedná se o nám známého El Cida, zvaného Campeador. Tedy, Burgos je zajímavý katedrálou a starým městem. Je ve výšce 920 metrů nad mořem, tudíž nás v něm překvapila zima. Aby jste rozumněli. Já a Michal, chlapci to z naší spořivé kotliny, jsme měli stan a spacáky. Italové spali v hostelech. V Burgosu to vypadalo jako poté pořád. Dojeli jsme k jejich motelu, oni se ubytovali, my jsme zaparkovali. Prošli jsme spolu město, vrátili se k jejich hostelu, oni šli spát a my hledat místo na spaní. Jeli jsme kousek za město do lesa, kde jsme postavili stan a vyspali se. Ráno, skoro v dohodnutou hodinu, jsme se potkavali před hostelem italského páru. V Burgosu nás překvapila zima a ráno jinovatka. Spát v únoru ve stanu není dobré ani na severu Španělska. 

21.2. Burgos, Bilbao

Ráno jsme doprohlédli Burgos a vydali jsme se do země Basků. Cesta byla pěkná, překrásnou krajinou. Do Bilbaa jsme dorazili kolem 16 hodiny a po ubytovaní jeli hnedle k museu Guggenheima. Bilbao je zvláštní město. Snoubí se v něm starobylé uličky a supermoderní části města. Není divu, neboť Baskicko je nejbohatší částí Španělska. Což poznáte v první hospodě při placení. ( něco málo o Baskicku dodá wikipedia http://cs.wikipedia.org/wiki/Baskicko ). Došli jsme k němu něco po 18 a s prohlídkou se rozhodli počkat do neděle. Šli jsme na karneval. Centrem města projelo několik alegorických vozů a poté jsme se přesunuli do centra na popíjení a slavění.

22.2. Bilbao, Santander

Ráno jsme obkroužili museum, propadli fotografickému průjmu a šli dovnitř. Stavba je to opravdu zvláštní. Má 3 patra a k mému štěstí bylo možné navštívit pouze 1. A to s výstavou pana Takashi Murakami, je přirovnáván k japonskému Andymu Warholovi. Tak nám 3 hodiny utekly jako nic. Potom jsme prošli zbytek Bilbaa a vydali se na cestu do Santanderu. Tam jsme vysadili Giacoma a Silvii a vyrazili do Picos. Před tim jsme rychlejsim tempem prošli večerní Santander a potom už jen hory. Dorazili jsme po půlnoci a po pár pivkách spali na parkovišti.

23.2. Picos de Europa, Gijon

Ráno nás vzbudila zima a tak jsme se vydali na jednodenní výlet. Počasí bylo nádherné. A ta krása se nedá popsat. Počkejte si na dodání fotek. Po výletu prcháme na pobřeží, kde máme sraz s naší italskou polovinou. Jedeme do Gijonu, město to v provincii Asturias. Potkáváme další karneval, celé město je v maskách, popíjíme chvilku s ním a poté jedeme za město spát. 

24.2. Gijon, Oviedo, Playa de Catedrales

Ráno jsme podnikli nájezd na sprchu na pláži, nebyla teplá a nebylo teplo. Poté jsme prošli Gijonem a přesunuli se do Ovieda. Hlavní město Asturie. Města co jsme projeli jsou velmi podobná. Katedrála a kolem staré město. Vždy skoro stejně velké a stejně hezké, tak se člověku malinko pletou. Po Oviedu jsme jeli po pobřeží k pláži katedrál. Je to místo s krásně tvarovaným útesem. Fotky budou mluvit za vše. Toť tedy zatím vše. 

Camino de Santiago

VYLET DO HOR - patek 7.11. - sobota 8.11.
Rozhodl jsem se prozkoumat mistni hory. Vybral jsem si Narodni park Somiedo, neni tak daleko jako Picos de Europa a tak je v pripade neprizne pocasi lehci ustup. Vyrazil jsem vlakem smer mesto v provincii Catilla y Leon, Ponferrada. Dorazil jsem po 13 a zacal hledat autobusy smer sever do vesnice Villablino. Mel jsem cas az do 18:30, tak jsem prozkoumaval mesto. Nejaky cas tu pobyvali templari a tak po nich zustal solidni hrad. Cas utekl rychle a tak pak jiz ujizdim smer hory. Do Villablina dorazime po pul osme, do zimy a tmy. Zasednu do prvni hospody, obleci se do chodeckeho a naplanovat trasu. Vybiram vesnici asi 10km daleko, od ktere rano muzu vyrazit na pekny trek a nasledne dalsi. Po pul devate vyrazim smer Lumajo, mam stesti a prvnich 6km me bere stop. Zbytek hrave dojdu. Ve vesnici si vyhlednu misto na spani. Bude jim stara pradelna. Hlavne ze tam je sucho. Vsude venku je snih a blato. Zapadnu do mistni taverny a koukam s mistni omladinou na Cliffhangera. Po prvnim pivku mi dalsi litaji na stul od mistnich, coz potesi hlavne moji penezenku. V jednu v noci, jsem pripraven jit do postele. Celou noc klepu kosu, opet se potvrdilo, ze muj spacak do minusovych teplot neni. Rano je tu. Studene a s nizkou oblacnosti. Varim kafe, pojidam tunaka a suchary, stale zabalen ve spacaku. Po 10 opoustim ukryt a jdu do kopcu. Nademnou se naklani 2000 vrcholy, tusim je v mracich. Vychazim z vesnice a brodim se po kotniky ve snehu. Hranice mraku je nizko a tak premyslim o nahradnim planu. Vyhled nic moc, na snih nemam boty, co tu tedy budu delat. Vzpomnel jsem si na Camino de Santiago, ktera prochazi Ponferradou. Musi to byt neco kolem 200km, coz do konce tydne jiste ujdu. Rozhodnuti padlo rychle a tak sbiham z hor dolu na stop do Ponferrady. Tam jsem lehce po treti a hlasim se v ubytovne. Ze bych jako chtel absolvovat Camino. Pan mi da Credencial, kam budu dostavat razitka a pta se zda tam budu spat. Rikam ze ne a ze jdu. Pta se kde budu teda spat. Rikam kde me tma potka.

CAMINO DE SANTIAGO - den 1. - sobota 8.11., 22km, Ponferrada - Villafranca
Dalsi otevrena ubytovna je 22km daleko. Poustim se do nich s vervou. Jdu solidnim tempem, vychutnavam si pekne vyhledy a tesim se na dalsi a dalsi vesnice. Kostely me hnedle omrzi. Ale krajina a vesnice jsou super. Cesta vede prevazne po vedlejsich asfaltkach a tak se jde pekne nerusene. Zadny poutnik na ceste. Vetsina to zatahla tam, kde jsem startoval. Kazdy me zdravi, jako u nas na vesnici. Jde se dobre, akorat si uz zacinam povidat sam s sebou. Po setmeni ztracim poprve cestu. Stane se i borcum. Spanelsky jiz ale neco umim a tak se cesty snadno dohledam. Tuto dobu, kolem sv.Martina, tu maji spoustu slavnosti. Pecou kastany, delaji neco jako nase klobasky z vepriku a popiji vino na navsi. Tak tomu bylo i onu sobotu v jedne vesnici. Okamzite se me ujali opili chlapici. Dostal jsem tisic kastanu, poharky vina a dve klobasy s chlebem. Paradni vecere. Po ni jsem do Villafranci dosel jako znovuzrozen, bohuzel s vlci smeckou v zavesu. Ve 22:15 vchazim do ubytovny, ktera zavira v 22. Domaci neni nadsen, ale postel dostavam. Sprcha me zbavi vlcich kamaradu. Jdu brzo spat do pokoje pro 30 lidi. Je to jako na horach. Jsem unaven a tak i pres chrapani kolegu usinam rychle.

CAMINO DE SANTIAGO - den 2. - nedele 9.11., 50km, Villafranca - Triacastela
Vstava se v pul osme. Balim rychlosti svetla, snidam a v 8:15 jsem na ceste. Slunce vychazi stejne, tak je akorat. Jsem na ceste mezi prvnimi. Mam v planu dorazit kousek dal za normalni cil etapy, ktery je za 28km. Chtel jsem dojit do Santiaga do patku. Coz znamenalo vic nez 30 denne. Takze jsem potreboval nejaky cil trochu dale nez byl prusmik O Cebreiro. Vyrazim a ukrajuji prvni kilometry. Nikam nezenu, ale jdu zase bez prestavky. Cesta vede do pohranicnich hor mezi provincii Castilla y Leon a Galicii. Ze zacatku se drzi hlavni silnice a az pote se odkloni a po vedlejsich silnicich unikne z dolin na vrsky. Je to moc pekna etapa. Nez se zacne stoupat. Je tesne po poledni a ja se sapu do kopce. Krasne pocasi nabizi pekny material na foceni. Pocasi se ale okamzite kazi a zacina prset. Blizi se holt Galicie. Do prusmyku O Cebreiro dochazim kratce po 15 hodine. Trochu pocituji bolest nohou, ale jiste nejsem pripraven se ubytovat. Ptam se jak je daleko dalsi ubytovna. Odpoved je 5,5 km. Hura, to mi akorat vyjde. Akorat je zavrena, zni dodatek. OK, a dalsi? ptam se dal. Dalsi dalsich 14,5. Ohhh. No, jsem mlady, plny sil, proc to nezkusit. Navic mam bivakovaci vybavu. Co by me mohlo ohrozit. Davam suchary a syr na posilnenou a vyrazim. Nohy se ozyvaji cim dal vic. V 17 jsem u te prvni ubytovny a zacinam tusit ze to takova sranda nebude. Teren je nahoru a dolu a nahoru a dolu. Ceka me nejvyssi bod Camina v Galicii a sil uz tolik neni, jak jsem si myslel. V 18 dorazim k jedne hospode. Uz zase solidne prsi, softshellka to prestava zvladat. Usedam a davam si kakao. Zeny uvnitr hospody jsou zvedave a ptaji se. Rikam, ze jdu do Triacastely, rikaji 2,5 hodiny. To zni dobre. Pri louceni mi oblekaji cepici a plastenku. Nenechaji si vysvetlit, ze vybaveni mam. Vychazim na zbytek cesty 12km. Pocasi je totalne na cokoli jineho nez byt venku. Prsi, lehce kolem nuly, vitr, tma a mlha. Nohy me boli pekelne. Mam krece do stehen a tusim ze toto bude bolet. Boli. Hrozne moc. Cesta vede po silnici dolu z hor. Serpentiny dolu me zdimaji i psychicky. Zadne svetlo neni videt. Neni komu si zanadavat a tak jdu jako robot dolu. Jako postizeny robot, protoze stehna me bolet neprestavaji a na odpocinek neni misto. Zacina se pridavat zima, ale jsme moc liny se zastavit, sundat batoh a obleci se. Uz jen 10km. Hrozne se vlecu. Nenavratne pryc je 2,5 hodiny. Toto bude delsi. Na hranici 8km do cile mi zastavilo auto. Jestli nechci nekam hodit. Chci a jak rad, ale nevim jestli to neni poruseni Camina a tak s diky odmitam. Po tom uz upadam do letargie. Usinam, probouzi me zima, motam se. Nohy neposlouchaji, bolest neustupuje. Je to jako po tezkem treninku na atletice, ale tam je hned konec a clovek si oddechne. Tady mam stehna z kamene a konec v nedohlednu. Zoufalstvi se dere na povrch a placu bolesti, proti ktere nejde jak bojovat. Konecne, 4km, to uz nejak dojdu. Vidim svetla, vesnice. Ano. Sice ne ma konecna, ale aspon me lide uklidni, ze jiz je 2km. Ty jdu asi hodinu. Do ubytovny dokulhavam v 21:30, sezenu si volnou postel, napiju se vody, vybalim spacak a bez kapky energie se propadam do spanku. Neco takoveho jsem jeste nezazil.

CAMINO DE SANTIAGO - den 3. - pondeli 10.11., 50km, Triacastela - Portomarin
Rano se probouzim a k memu prekvapeni neni po bolesti nohou ani pamatky. Hura. Zni predcasne. Vstavam po sedme a v 8 jiz ukrajuji prvni metry. Tesne za mestem se cesta deli. Vybiram cestu pres klaster v Samosu. Netusim ze jsem si vybral cestu o 10km delsi. Takze dnes me ceka 50 ale k Santiagu se priblizim jen o 40. Ach jo. Cesta je ale pekna, zvlnenou krajinou, mimo hlavni silnice. Jdu volnym tempem. Vzpominaje na tatikovo vypraveni o Prcicich, kdy je predchazel starik co sel sice pomalu, ale porad. Volim tuto taktiku. Na trase jsem sam, ostatni jsou na te kratsi. Coz jeste netusim. Klaster byl pekny, varim si u nej kafco a snidam. Prvni pauza v pul 12. Dal se cesta zveda a vede pres kopecky. Je krasne a tak se i kapku opalim. Hlavne ze neprsi, to se hned jde lepe. Ve 15 jsem opet v cili prvni etapy, mestecko Sarria. Pred nim vedla cesta 3km, moc krasnym udolim, neco jako nase naucna stezka. Dalsi etapa ma mit 22km. Snad to dojdu. Vychazim rychlejsim tempem. Potkam kamenny ukazatel vzdalenosti. Diky tomu poznam, ze jsem sel asi 28 misto 18, protoze jsem se k Santiagu moc nepriblizil. Tak udrzuji ted tempo kolem 5,5km v hodine. Vybiham zpet do kopcu a cesta vede po hrebeni pres male vesniccky a osady. Na kazdou stranu je vyhled do udoli. Slunce se pomalu blizi k obzoru, lide vedou dobytek do staji. Jde se po uzke ceste mezi jednotlivymi pozemky. Ty jsou ohranicene kamennymi zidkami do vysky kolen. Samozrejme maly kostelik v kazde osade. Cesta ubiha velmi rychle. A tak pri zapadu slunce mijim 100km a do cile je to jeste 9. Nasadim celovku a jdu dal. Krize ze vcera se zatim nedostavila. To az pri poslednich par kilometrech prudkeho klesani do mesta. Nastesti jsem mesto jiz mohl videt a tak se zadne zoufalstvi z minuleho vecera nedostavilo. Jen bolest nohou a velmi znatelne zpomaleni. Do ubytovny dorazim pred devatou. Nejprve sklidim pobavene usmesky od lidi co me potkali rano, ale kdyz reknu ze jsem to bral pres Samos, panove zmlknou a naopak gratuluji k peknemu vykonu. Portomarin je pekne stare mesto nad prehradou. Puvodne bylo na miste prehrady, ale po te bylo cele presunuto o sto metru vyse po strani. Vcetne kostela sv.Jana, viz fotky.

CAMINO DE SANTIAGO - den 4. - utery 11.11., 50km, Portomarin - Ribadiso
Z Portomarinu jsem vyrazel se zbytkem. Bylo nas tam hromada. Skupina dospelaku a jejich ditek. A dalsi. Nastesti jsem se jim velmi rychle vzdalil. Je to pekna etapa, kdy se clovek dale vzdaluje od hor, ale porad je krajina pekne zvlnena. Bylo promnenlivo. Dest a pak slunce. Slo se mi asi nejlepe. Nic mi neprekazelo a tak na konec prvni etapy dne jsem dorazil asi v pul druhe. To bylo po 24km. Tak jsem si jen orazil a necha orazit Credencial a sel dal. To uz jsem byl na ceste sam. Po chvili me predehnaly dva rychlici, kterym ovsem brzy dosel elan a tak jsme dosli spolu do Melidy. Konce druhe etapy dne. Ovsem jen 15km. Tak jsem si rekl ze jeste kousek, 12km. Chlapiky to prekvapilo, ale pridat se nechteli. V hlavne uz mi zrala myslenka, ze dojdu ve stredu. To by se mi libilo. Tak razim dal s pisni na rtech. Ani se nenadeji a jsem v dalsi ubytovne. To slo krasne. Neni ani 8hodin. Navic jsem pozvan na veceri od italskeho chlapika. Poznavam cyklisty, se kterymi jdu jiz od Villafranci. Dorazili o 2 hodiny drive, to mi dela dobre, stejne jako jejich uznani. :) Do Santiaga jiz jen 44km, to bych mohl zitra dat. Usinam s kaslem a s postupujicim nachlazenim. Jedinym to nepritelem. Bolest nohou neustoupila, jen jsem si na ni zvyknul.

CAMINO DE SANTIAGO - den 5. - streda 12.11., 44km, Ribadiso - Santiago
Vyrazim s usvitem, kolem 8. Je hnusno, prsi. Kasel neodesel, ale da se to. Diky desti neni cas na prestavky a cesta nevede pres moc velkych vesnic. Takze clovek jde a nepremysli o kavarnach na cokoladku a tak. Co se mi dost libi jsou cesty pres eucalyptove haje. Je to neco uplne jineho a moc pekneho. Dole je kapradi, tak do 1,5m, a pak pokracuji stihle kmeny eucalyptu. Jinak nic noveho, zelen, dest, kamenne vesnice. Po par hodinach me predjizdi moji cyklisti a ze se potkame v Santiagu. Nepotkame. Poslednich 15km je uz otravnych. Clovek uz se tam pomalu vidi, ale porad je to jeste kus. Jde se kolem letiste, ale na nej primo videt neni. A tak uz jsem to chtel mit desne za sebou. Nakonec, pred finishem, nas cesta zavede na horu Gozo. Kde je pamatnik navsteve papeze v roce 1989. Odkud je jiz videt Santiago. Ufff. To je uleva. Pote prichazi jeste vetsi, pri minuti cedule s napisem Santiago. Vedle katedraly je urad pro poutniky, kde dostanu diplom. Pak jiz jen honem na vlak a domu.

Spal jsem v ubytovnach po 3eurach, pil vodu, jidlo jsem mel z Viga. Celkem 216km za 4dny a 3 hodiny. Nohy me jeste boli. :) Ale tak to ma byt... Fotky jsou tu.

Santiago de Compostela 25.-26.10.

V sobotu pro nas Universita prichystala vylet do Santiaga. Nejaka fakta o tomto meste naleznete na wiki. Sraz byl v 10 hodin v pristavu. Jelikoz nejsme ve Spanelsku tyden, vedeli jsme, ze neni kam spechat. Prisel jsem lehce po 10 a samosebou se jeste nic nedelo. Vyrazime v 10:30 a zaciname zabavu. Popijime sangriu a seznamujeme se zbytkem autobusu, hlavne Polaci. Celkem z Viga jely 3 autobusy. Spousta to studaku. V Santiagu jsme byli v 12:30, hned nas rozradili do dvou obr skupin a vyrazime s pruvodkyni do mesta. Mesto to neni moc velke, tak na 2 hodinky a vidite vse podstatne. Je to takova mala Praha, hromada kostelu. Skupine se ztracime asi po pulhodine. Vyklas ve spanelstine nam stejne nic neda. Celkem ucelove se ztracime na trhu plnem dobrot. Kupujeme klobasky, cerne a hnede s paprikou, cerstvy chleb a chladne pivo a usedame na schody k obedu. Po nem otviram Lonely Planet a jdeme po pamatkach s timto pruvodcem. Za 2 hodiny toho mame dost a jdeme do parku na siestu. Nakoupime dalsi Sangriu, pivka, vina a razime. Po ceste posbirame nektere dalsi erasmaky a jde se. Park je to pekny, plny siestujicich lidi. Usedame k hovoru a travime prijemne odpoledne. Rozhodujeme se prozkoumat nocni zivot v Santiagu, i pres upozorneni, ze ten pravy rej je tu ve ctvrtek. Nechame ujet autobus od Uni a cekame na vecer. Cekani ve Spanelsku trva do pulnoci. Porad tomuto zvyku nerozumim a nelibi se mi. Mrzneme a tak pijeme co to da. Zbytek noci byl zabavny, menime nekolik klubu, prochazime mestem a jiz v 7:38 nam jede prvni vlak domu. Bylo to narocne a v tak velkem poctu to uz asi nezopakujeme. Devcata prospala posledni dva kluby a moc si toho neuzila. Santiago me malicko zklamalo. Asi jsem cekal vic, protoze spousta lidi o nem mluvi jako o klenotu. Nevidel jsem vsak nic extra vyjimecneho co by mi podlomilo kolena.

Dalsi novinky z kraje Galicijskeho nejsou moc vesele. Z meho pohledu. Uspesne jsem ukoncil odysseu zvanou lezeni na umele stene. V Praze muze na umelce lezt kdokoliv kdo zaplati vstupne. Ve Spanelsku vsak musi byt clenem Spanelske horolezecke organizace. Coz stoji 40e a to za tech 6 tydnu co mi zbyva nestoji. Jemne me to nastvalo. No dost me to nastvalo. Ovsem taekwondo to je fajn. Pekna relaxace a protazeni mych nohou nemotornych diky letum trenovani behu.

Chystam se na vylet do Picos de Europa. Uvidime zda sezenu spolulezce. Pokud ne, bude to jen soukromy tydenni trek.

Fotky ze Santiaga jsou tuto.

Vylet do Cangas a Ourense

Minuly vikend jsme byli na vylete na protejsi strane zalivu. Privoz nas vzal do mestecka Cangas, ze ktereho jsme pokracovali vicemene po plazi az na konec poloostrova a tam jsme chteli taborit. Na cestu jsem jel ja s Alekem z Polska, Kashou a Adou taky z Polska. Dusan s Michalem nestihli nas trajekt a tak dorazili az hodinu po nas. Basa a Eva ze Slovenska jeli s Agatou z Polska autem, primo na plaz pozdeji odpoledne. Tolik ke slozeni. S Alekem jsme dorazili do Cangas a za par minut uz nechutne propoceni slapeme smer zapad. Devcata nechtela jit tak rychle a tak si stoply auto a dorazily na plaz daleko drive nez my. Cestou jsme se parkrat ztratili na cizi zahradky, ale nakonec jsme cile dosahli. Po ceste jsme se stavili v hospudce na plazi a hrdlem prolili par pivek. Bylo to fajn. Je tu porad desne vedro, moc neprsi. Proste i mistni se divi, co to je za rijen. Plaze byly plne, dokonce i nudaplaze. V hospudce nas dohonil Michal a Dusan a tak jsme byli komplet. Asi v pet jsme dorazili na plaz a hup do more. Je fakt studene, ale vlny byly super. Potom jsme si zahrali tenis a pak uz jen popijeli. Vecer kluci nalovili skeble a uvarili jsme je v kotliku. To uz jsem ale spal. Nejak jsem prochladl a nebylo mi dobre. Ochutnal jsem je az v nedeli k obedu. Nebylo to zle, ale zadna slava taky ne. Spali jsme kousek od plaze. Az v nedeli jsme se dozvedeli, ze jsme porusili nekolik vyhlasek. O ohni, muslich a spani v prirode. Jeste ze nas nikdo nevidel. Rano jsme trochu pozevlili na plazi, prosli se az na samotny kraj poloostrova, ktery je hlidan trojici majaku. Moc pekne to tam bylo. A potom jsme razili smer Cangas na posledni trajekt smer Vigo. Cestou jsme se stavili v one hospudce u plaze. Zapadajici slunce, chladne pivko, zpivajici Spanel, to bylo neco. Po zapadu slunce pripluli mistni delfini skoro az ke brehu a tak uz nic nechybelo. K veceru jsme se domluvili s hosty co prijeli z Viga a hodili nas domu. Paradni vikend. Fotky jsou tuto.

Zivot v tydnu bezi normalne skolne, byl jsem nemocny a tak jsem ani nesportoval. Jen do skoly, domu a spat. Nic zvlastniho. Snad jen, ze se prohlubuje postupna asimilace mezi mistni studenty. Potrebuji rady ohledne predmetu a seminarnich praci a tak kolem. Je dobre znat mistni. Ve ctvrtek byla zase party ve meste, jako kazdy ctvrtek. V patek vetsina odpociva po ctvrtku aby mohla jit v sobotu.

V sobotu jsme byli na prvnim vylete se skolou. Bylo to zajimave. Vstavali jsme pred 6, odjezd byl v 7:45 z mesta. Na miste odjezdu nestal jeden bus ale tri. Bylo nas mnoho. Vylet byl do okoli mesta Ourense, ke starym vykopavkam z rimskych casu a pak do termalnich lazni. Do Ourense jsme dorazili v 9 a zatimco ostatni sli na snidani, Cesi si dali pivko a koupili zasoby na den. Vylet nas posunul o par let zpet. 50 lidi na ceste, ucitel vepredu a vzadu konvoje, pokoutne popijeni vina. No jako na stredni. Odpoledne jsme dorazili k pramenum. To bylo neco. Asi 12 vodnich lazni, kazda jinak tepla, mineralizovana. Byli jsme tam asi 2 hodiny a bylo to paradni. Akorat jim tam hrala indicka ci jaka muzika, ale dost nahlas a tak jsme museli kricet abychom se slyseli. Coz se nelibilo mistnim pracovnikum, kteri chteli v arealu klid. Zacarovany to kruh. Po ceste zpet jsme si v autobuse zazpivali a delali veselo. Vylet se vydaril, ale o dalsim budu jeste premyslet. Fotky najdete tu.

Vecer jsme sli zase na party, porad se popiji venku a strasne moc lidi. Zitra se ukonci prvni ctvrtina meho zivota a tak planujeme oslavu na privitani te druhe.

Nove fotky

Pridal jsem na rajce fotecky z vyletu do hor, Galineiro, jsou tady. A take z vyletu do Baiony. Ty jsou zde.

Druhy tyden

Minuly tyden se nesl ve stejnem znameni jako ten prvni. Hledani vhodnych predmetu, co by mi na IES mohli uznat a hledani dalsiho sportovniho vyziti. S kluky z Plzne, Dusanem a Michalem, jsme zjistili jak se da pouzivat bazen v campusu. Tak jsme si zaplatili prvni mesic za 11 eur a chodime tam co to da, sauna, vyrivka, bazen a posilka. To uz se poradne vyuzit da. V patek 3.10. jsme meli uvodni slovo od university. Takova prezentace pro erasmaky, asi na 2 hodiny a ve spanelstine. Netusim o cem. Dostali jsme sbirku basni, ruzne letaky a mapu Galicie... Co jsem pochopil bylo, ze mame moznost jednou za tri tydny jezdit na vylety od skoly. Bus nas nekam doveze a tam bude okruh pesky nebo tak. Na to se dost tesime. Taky uz bude prvni vylet, do Santiaga. To me tolik nelaka, plno lidi, turistu a mesto. To neni nic pro me. Dale jsme dostali seznam sportu, kterym se muzeme venovat. Vaham mezi ruznymi bojovymi sporty, asi zkusim Mui-tai, nebo Aikido, nebo Taekwondo (to ma telocvicnu v nasi ulici). Dale byl raut zdarma, tak jsme se nadlabli, napili pivka a sli hrat fotbal. Ze to neni dobry napad jsem zjistil hnedle po par kontaktech s micem. Jeste ted nemuzu chodit. Ano muj slavny kotnik se ozval. Ale porad utecu vetsine bezcu nespecialistu :). Vikend byl ve znameni pospavni, prochazek a jednodenniho vyletu. Jeli jsme do Baiony. Male to vesnicky asi 10km na jih od Viga. Proslavene hlavne tim, ze zde pristala Pinta. Jedna z Kolumbovych lodi,(dale Nina, Santa Maria). A jelikoz je to do Baiony nejblize z Ameriky, byla Baiona prvnim Evropskym sidlem, ktere se dozvedelo o Novem svete. Je tam take pekny hrad, ktery jsme si obesli po pobrezi. (omlouvam se za spomaleni dodavani fotek, ale internet u nas v ulici stoji za prd a album nahravam na trikrat) Fotky samozrejme dodam. Krome historickeho centra, nabizi Baiona take peknou plaz, s tematickym jmenem Playa America.
V pondeli jsme psali test ze spanelstiny. Aby vedeli kam nas soupnout. Test to byl stylem abc, takze nejsem v nejhorsi skupine ale v druhe nejhorsi. Aspon me tu neco nauci.

Zivot tu bezi desne rychle. Kazdy den, krome patku, mam skolu, tak tu jsem tak do ctyr. Do 14 ve skole, potom do bazenu. Potom domu, neco snist a sup na stenu tak do 21. Pak domu, osprchnout a bud do mesta nebo jen kousek za kamaradama. Nebo kamaradkama. (nejvic je tu polek a nemek, ale ty maji divnej zvyk mit pritele, takze to zustava na mistnich, francouzskach a belgicankach) Nejzivejsi jsou tu po vecerech cesi a mistni. Malokdo ze erasmaku s nama nekam jde v tydnu. Pry jsou unaveni a maji ukoly. To je pravda, skola je nejdulezitejsi. Chteli jsme jit tedy do kina, ale ejhle. Spanele jsou opravdu jini. Veskere filmy jsou dabovane. V kine neni nic s titulky. Neda se nic delat.
Prislo i horsi pocasi, parkrat sprchlo a teplota klesa k 10. Tot posledni novinky z kraje Galicijskeho. Fotky dodam co nevidet.